V jiném světle (In a different light)

3. října 2011 v 15:32 | Zahradniczek
Nebrát nic,tak jak je.Vše se nakonec ukáže v úplně jiném světle,zcela jiném.
V zásadě aniž by si to druzí uvědomovali.Svět je plný zvratů,tak jako život sám.Pokud si myslíš,že se ti daří,je to jen potvrzení,že bude hůř.Pokud jsi na dně přemýšlej proč,a to tě dostane zpátky.Vnitřní boj,vnitřní odpor,neustálý.Každodenní tlak života,touha se nadechnout a být silnější,jenže následuje výdech a člověk příjde na to,že aby se stal lepším nestačí jen to,tak jako se nedá dvakrát nadechnout.
Všechno je to stejné,každá věc se opakuje a vše jde tak nějak předpovědět,přijít na to.Život není jen o prožití,jde hrát a manipulovat v něm,měnit existenční zásady,zasahovat do nitra,někdy i stavět.Ovšem ne každý to dokáže.Mám problém,někdy moc hraji...
Hraji a pak lituji,myslím a nemůžu spát.Proč je každý jiný?Proč jsou lidské obzory tak diametrálně vzestupné a padající?Nevidím svoje disproporce jako výhodu,spíše jako obranu a jistou nemoc,která mě životně pohlcuje a ochutnává veškerý můj poznaný i ještě nepoznaný svět.Tu pomůže,tu zničí,někdy lze mluvit pouze o korozi,ale ta v podstatě ničí nejvíce.
Hluboký delikt,pád,zločin.Proto bych si chtěl uvědomit,že jakýkoliv posun může být důležitý, až rozhodující.Že i u špatného vyjádření se k nápadu či myšlence jiného člověka může dojít k zásadní chybě s velkým rozsahem.
Uvědomil jsem si,že se musím naučit vidět za sebe,až pod své nitro.Toto není nápad,takzvaná idea.Je to návod,plán.Už vím,že i v prostém světě,dokonce i v milovaném nelze říkat nic tak,jak to kdo cití a chce.Musím vidět vždy o situaci dopředu a podle toho podřídit svoje emoce v čase průběhovém.Říkat věci tak,jak jsou znamená jen rozpoložení,problémy a nekonečné množství otázek k vysvětlování,kdy se nevědomě snažíme zalíbit nekonečnu...
Kdo naučí mě opět tomu,abych zvrátil svojí mysl?Každý musí sám.Někdo má ovšem cestu lehčí,jiný velmi lehkou,někdo a to je podle mích úsudků většina ji však má tak těžkou,že na ni za celý svůj život zcela nepříjdou.
Já ji zase těžko snáším,nevnímat nelze.A tím jsem se dostal k celé věci.Má mysl je obtěžkaná,vázána různými vlivy.Copak já za to můžu,že nelze se přenášet přes bezvládný a bezdůsledný život.Že se nechovám podle dnešních ,,trendů,, podle dnešního zestárle omezeného mládí.Dělat vše tak,jak je dnes dáno.Tvořit svoje názory na ostatních z okolí a být tím vojákem,kterých jsou tisíce...
Ne,nemohu se přenést přes spoustu věcí,které mě tahají dolů a probouzejí ve mně další a další myšlenky a pocity.Má nálada se stává olejem,který je lit do ohně.Přemáhající myšlenky sálají jako drápy toho ohně.
Velké procento z této plytké krabice pocitů,má na svědomí má rodinaa,mé dětství.Avšak já nikdy nechtěl nic takového spojovat s mím názorem na vše.Za všechno si přece můžeme sami.Otázky jsou zbytečné,ale i na místě.Odpovědět lze těžko,ale i okamžitě a bez přemýšlení,paradox.
Už nebudu raději přemýšlet,ano.Tohle si říkám pořád.Ale copak to jde?Nikdy ne.
Jak rád bych se ponořil do vzpomínek,rozvíjel svojí fantazii v nejpestřejších barvách.Bohužel to nejde,jako by slovo snění znamenalo i výnám slova konec,nic,nikdy.
Začnu totiž provádět rozbor,přemýšlím proč je vzpomínka takovou,vždy příjdu na to,že vlastně taková vůbec není.Není za jakou jsem ji měl minulé snění.
Že vše,se nakonec ukáže v jiném světle....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama