Rozmarní

11. října 2011 v 18:18 | Zahradniczek
Viděli jste někdy někoho tajně milovat?Udělali jste někdy něco,do čeho se vám ani trochu nechtělo?Potěšili jste člověka,ke kterému nic necítíte?
Jsou to naše protiklady,tvoří náš charakter.Jsme součástí života,který vyžaduje pomoc.Chceme obdiv,společnost avšak v prvé řadě jde o to,abychom v ní vypadali co nejlépe.Obdiv ale něco stojí.
Každý stojíme na jiné životní úrovni,ale i tak mezi námi nejsou rozdíly.
Lidé mluví a ubližují.Zklamaní ztrácí životní rovnováhu.Přichází o myšlenky a nacházejí nové.
Není pravda,že svět se točí.Zastaví se za každou ránou,která zraní naší duši.
Přišli jste někdy o sen?O lásku?Přátelství?
Snad to nebylo z důvodu,kdy vás jiný zařadil do nižší životní úrovně,než v jaké byl on sám.Snad se jiné osobě chtělo vás vyslyšet,být při vás,jen to nějak nevyšlo.Snad se necítíte tolik sami.
Samota má dvě tváře..Dychtící po tichu a bezradná samota.
Kam se vlastně řadíte vy..
 

RUM

3. října 2011 v 15:33 | Zahradniczek
Můj požitek vyvstává ze vzpomínek a štěstí.Nejde o chemii,alkohol ani návyk.Je to cit k této tekutině,která se stala mým symbolem dobrého večera.Stala se ctností nejen mou,to mí přátelé dobře ví.
Kdo to nedokáže pochopit nebo ani nechce,nemůže mi rozumět.
Čekám spoustu zbytečných otázek a narážek,pro mou zaujatost v této věci,ale upřímě...nezajímá mě to.
Rum není špaností,je zásadou.Není špatným návykem,ale dobrým společníkem.Není potřeba tam,kde nepatří.Je nutností,tam kde je jeho jméno právě tím symbolem.
Cením si ho,pro jeho jméno a tradici,která je ve mě uchována už navěky.Cením si ho,pro jeho jemnost,doslova něžnost,kterou otevírá brány prožitku.Někdy zase za jeho drsnost,kdy nekompromisním způsobem dostává člověka do intezívních dimenzí,které jen tak nehasnou.
Je těžké bojovat s názory jiných.Půjdu po ulici s lahví.Budu si ji držet v autobuse.V pomalém kroku,táhnout se s ní po náměstí,po kterékoliv ulici.Kdekoliv.Jdu jí totiž vypít mezi své známé,jdu otevírat krásné brány dlouhého večera.Jako jasná hvězda bude nad námi zářit náš symbol.Jako barevná duha,která se klene nad obzorem,kde nikdy nenajdeš její konec.
Kdo nechce,ať ho odsuzuje,ať mi nerozumí.To je jediná jasná odpověď na vše.Člověk musí být rozumný,aby rozeznal tu linii,mezi spropadeným alkoholikem a labužníkem,který má ze srdce rád určitý druh alkoholu.
Není to jen výsada mé horlivé zaujatosti.Rum najdu u své babičky,každý druhý ho pije v hospodě,je to snad jeden z nejčastějších narozeninových darů,je tolik druhů,proč?
Ano,cukroví,rum.Koktejly,rum.Višně v rumu,bábovka s rumem,Tiramisu,Portské víno,grog,dříve anestetikum v lékařství a tak dale.Zkrátka rum je spojen s celou naší historií,je významným produktem naší civilizace.O tom není pochyb a v tom dřímá má láska.
Rum patří do mého života.Není větší zásady.Není většího veřejného tajemství.Není důkazu,stačí ochutnat.
Ochutnat tu svobodu a ctnost zároveň.Cítit tu typickou chuť.Vychutnat si plný doušek a být spokojený.Dále si vychutnávat otevírání bran do jiných dimenzí,jako bonus za oddanost.Pocítit tu sílu,kdy se loučíme s běžným lidským stavem.Dostáváme se dále,kde rostou zážitky,kde je každý si rovným.
Odplouváme z pevniny,flotila nás unáší dál a výš.Vše začíná přípitkem a končí bezmezným prožitkem.

V jiném světle (In a different light)

3. října 2011 v 15:32 | Zahradniczek
Nebrát nic,tak jak je.Vše se nakonec ukáže v úplně jiném světle,zcela jiném.
V zásadě aniž by si to druzí uvědomovali.Svět je plný zvratů,tak jako život sám.Pokud si myslíš,že se ti daří,je to jen potvrzení,že bude hůř.Pokud jsi na dně přemýšlej proč,a to tě dostane zpátky.Vnitřní boj,vnitřní odpor,neustálý.Každodenní tlak života,touha se nadechnout a být silnější,jenže následuje výdech a člověk příjde na to,že aby se stal lepším nestačí jen to,tak jako se nedá dvakrát nadechnout.
Všechno je to stejné,každá věc se opakuje a vše jde tak nějak předpovědět,přijít na to.Život není jen o prožití,jde hrát a manipulovat v něm,měnit existenční zásady,zasahovat do nitra,někdy i stavět.Ovšem ne každý to dokáže.Mám problém,někdy moc hraji...
Hraji a pak lituji,myslím a nemůžu spát.Proč je každý jiný?Proč jsou lidské obzory tak diametrálně vzestupné a padající?Nevidím svoje disproporce jako výhodu,spíše jako obranu a jistou nemoc,která mě životně pohlcuje a ochutnává veškerý můj poznaný i ještě nepoznaný svět.Tu pomůže,tu zničí,někdy lze mluvit pouze o korozi,ale ta v podstatě ničí nejvíce.
Hluboký delikt,pád,zločin.Proto bych si chtěl uvědomit,že jakýkoliv posun může být důležitý, až rozhodující.Že i u špatného vyjádření se k nápadu či myšlence jiného člověka může dojít k zásadní chybě s velkým rozsahem.
Uvědomil jsem si,že se musím naučit vidět za sebe,až pod své nitro.Toto není nápad,takzvaná idea.Je to návod,plán.Už vím,že i v prostém světě,dokonce i v milovaném nelze říkat nic tak,jak to kdo cití a chce.Musím vidět vždy o situaci dopředu a podle toho podřídit svoje emoce v čase průběhovém.Říkat věci tak,jak jsou znamená jen rozpoložení,problémy a nekonečné množství otázek k vysvětlování,kdy se nevědomě snažíme zalíbit nekonečnu...
Kdo naučí mě opět tomu,abych zvrátil svojí mysl?Každý musí sám.Někdo má ovšem cestu lehčí,jiný velmi lehkou,někdo a to je podle mích úsudků většina ji však má tak těžkou,že na ni za celý svůj život zcela nepříjdou.
Já ji zase těžko snáším,nevnímat nelze.A tím jsem se dostal k celé věci.Má mysl je obtěžkaná,vázána různými vlivy.Copak já za to můžu,že nelze se přenášet přes bezvládný a bezdůsledný život.Že se nechovám podle dnešních ,,trendů,, podle dnešního zestárle omezeného mládí.Dělat vše tak,jak je dnes dáno.Tvořit svoje názory na ostatních z okolí a být tím vojákem,kterých jsou tisíce...
Ne,nemohu se přenést přes spoustu věcí,které mě tahají dolů a probouzejí ve mně další a další myšlenky a pocity.Má nálada se stává olejem,který je lit do ohně.Přemáhající myšlenky sálají jako drápy toho ohně.
Velké procento z této plytké krabice pocitů,má na svědomí má rodinaa,mé dětství.Avšak já nikdy nechtěl nic takového spojovat s mím názorem na vše.Za všechno si přece můžeme sami.Otázky jsou zbytečné,ale i na místě.Odpovědět lze těžko,ale i okamžitě a bez přemýšlení,paradox.
Už nebudu raději přemýšlet,ano.Tohle si říkám pořád.Ale copak to jde?Nikdy ne.
Jak rád bych se ponořil do vzpomínek,rozvíjel svojí fantazii v nejpestřejších barvách.Bohužel to nejde,jako by slovo snění znamenalo i výnám slova konec,nic,nikdy.
Začnu totiž provádět rozbor,přemýšlím proč je vzpomínka takovou,vždy příjdu na to,že vlastně taková vůbec není.Není za jakou jsem ji měl minulé snění.
Že vše,se nakonec ukáže v jiném světle....
 


Facebook mánie

3. října 2011 v 15:31 | Zahradniczek
Jsme svobodní lidé,kde názor může mít každý jakýkoliv.Chtěl bych se konkrétně zaměřit na Facebook,kde se to názory jen hemží,jenže..
Tweetovaní,sdílení,kopírovaní z netu,to vše z nás dělá inteligentní,až takřka bezchybné osobnosti.Většina lidí píše spisovně,i když tak ve skutečnosti absolutně nemluví.
Na tom v podstatě není nic tak zajímavého,či špatného.Spíše mě zaujala poslední,všem známá příhoda s českými hokejisty,kteří zahynuli po pádu letadla i s celým týmem.
Ano,jde o události,které se dějí a které Fecebook respektive lidé na něm řeší.Začínám se domnívat,že se moc nerozlišuje závažnost,či hloubka dané události.
Svět se točí a pořád se něco děje.A lidé klikají a klikají.Jednou je to Superstar,pak Československo má talent a takhle pořád dokola.Mezitím nějaký sportovní triumf a další..Je co řešit,neustále.Stále je nutné se přidávat do skupin,dávat si statusy,i když statusů daného typu,je plný Facebook.Ne,nevadí,stejně to je potřeba.Třeba někdo neviděl zprávy,nebo nečetl noviny,neposlouchá rádio.Taky je možné,že mu to nikdo neřekl a nebo na netu přehlédl hlavní aktuality.Je to amatérsky zpravodajské spamování Facebooku.
Ti ,,méně,, chápaví,si klidně dají takových statusů za den klidně i pět,avšak všechny na stejnou věc.Většinou se vytvoří spousta skupin,kde se lidé s gustem rychle přidávají,někdy jen proto,že je v ní spousta dalších přátel.
Nevadí mi fanouškovská atmosféra,zkousnu i reality show,či různé pěvecké a talentové soutěže,ale aby se na Facebooku řešilo úmrtí,smuteční pocity,držela pieta,tak tím jsem pohoršen.
Je to někdy až zneuctění.Skupiny na FB,které jsou založené na památku mrtvým si většinou lidé přidávají se stejným zápalem asi jako když se řeší právě nějaká ta soutěž.Jen aby tam byli,jsou tam přece i ostatní.A nebo,že se dnes něco událo,taky se přidám.Obvykle to býva tak,že o mrtvém vlastně ani nic nevíme,jen známe jeho jméno...
Je to smutné když vidím,že se do skupin přidávají lidé,kteří jsou natolik mladí,že tomu nemohou ani rozumět,lidé co nemají sebemenší kontakt s jistým mrtvým člověkem.
A když už vznikají takové skupiny a píší se různé statusy promlouvajíc k mrtvým,čekal bych aspoň rozumnou myšlenku a nebo kvalitní názor,ovšem zdaleka tomu tak není.Pak přichází kritika od přátel z FB,dohady,lajkování....z celé věci se stává lehkomyslná egoistická záležitost a vše se blíží k prosté frašce.
Pak jsou tu případy vydělávání na úkor těchto skupin,kdež je zoufalé o tom i psát.
Někdy je mi těch slavných nebožtíků až líto,zajímalo by mě,kdo vzpomíná například na úmrtí Michaela Jacksona,který se taky tolik řešil na FB,ostatně jako všichni.Byl to jen příklad z mnoha.Kdo si vzpomene na Amy Winehouse?Statusů k jejímu úmrtí taky nebylo zrovna málo a kdo ji vlastně doopravdy poslouchal nebo jen o ní trochu víc věděl,než to,že byla hodně výstřední...
Lidé jsou citliví,reagují na to,co se kolem nich děje a to jde přímo úměrně se zapomětlivostí.Nejde ani tak o tu zapomětlivost,jako o hloupost,která zneuctí mrtvého.
Zkrátka a naplno,ano,myslím si,že to zneuctění je.
Proto raději zapálím svíčku a budu vzpomínat.....

Kam dál